Ilona Rousková

Práce v Stockerau aneb peklo má jméno Merkur 3

31. 07. 2013 9:02:25
V předchozím blogu jsem skončila u toho jak jsem zjistila,že můj přítel o všem co mu říkám informuje mého šéfa.Jeden den mi řekl,že mi přeje klidný den a vše bylo vpořádku,další den mi řekl,abych se nenechala vyprovokovat a v práci se mě svým chováním a narážkami na to co jsem doma řekla snažily vyprovokovat,další den mi řekl,že jsem silná a že to zvládnu a byla jsem zavalena takovým množstvím práce,že jsem to

zvládla jen s vypětím všech sil.Navíc si už v práci otevřeně dělaly srandu z toho,co doma nejen říkám,ale i dělám a jím.Bylo mi jasné,že oblastní šéf informuje mého přítele o tom co se na mě chystá díky Mariovi,ale nechápala jsem,proč přítel informuje mého šéfa o tom co dělám a už vůbec jsem nedokázala pochopit,proč to šéf říká ostatním.Navíc jsem už byla na konci svých jak psychických,tak i fyzických sil a rozhodla se s přítelem promluvit.Když jsem přijela domů,tak jsem mu hned řekla jaké peklo jsem měla v práci,protože šéf všechny informace od něj o mě říká ostatním a zeptala se odkud se znají.Zarazil se vytřeštil oči a řekl že mého šéfa nezná.Tak jsem se zeptala komu vše,co mu řeknu říká,protože šéf když přijede tak ví o mě vše a říká to ostatním,což jsem slyšela.Odpověděl že nikomu nic neříká,což mě dost vzalo,protože mi nejenže lhal do očí,ale ani jsem tu situaci nemohla řešit,jelikož ji popíral.Další den po práci jsem nejela domů,protože jsem chtěla být sama a vše si ujasnit.Po dvou dnech volna jsem přijela do práce s tím,že se obrním trpělivostí,protože jsem věřila,že když teď šéf všechno ví tak se to zlepší a pak jsem si chtěla opět promluvit s přítelem.Navíc se blížili vánoce na které jsem se těšila.

Jenže po pár dnech přišel šok.Přijela jsem do práce a zjistila,že někdo byl v mé uzamčené skříňce a dostala jsem strach.Myslela jsem,že jsem všechna rizika vyřešila tím,že si nic neberu od kolegyní,piji pouze vodu z kohoutku,přestávky mám kratší,než jsou povolené,dobře pracuji,takže na mě nikdo nemůže.Ale tohle jsem pod kontrolou mít nemohla.Přijela jsem domů,řekla příteli že končím v práci,zavřela se do obýváku a tam se složila.Po dvou dnech,kdy jsem nemohla spát a navíc musela v práci i doma předstírat,že je vše vpořádku,jsem se rozhodla mu to říct s tím,že pokud ve skříňce něco najdu okamžitě zavolám policii.Odešel a když se po půl hodině vrátil,řekl mi že pokud něco najdu ve skříňce mám to položit na skříňku a obrátit se na odbory.Poté co jsem mu odpověděla,že se v žádném případě nebudu ničeho dotýkat a okamžitě zavolám policii,protože mám strach aby mě pak neobvinily z krádeže,odešel a už se mnou nepromluvil.Přemýšlela jsem,jestli je nějaká šance,že se to v práci zlepší a o co jde mému příteli.Šla jsem spát,ale opět jsem nemohla usnout,tak jsem si donesla víno,opila se a po dvou dnech konečně usnula.

A tak šel den za dnem a v práci na mě tlak sílil.Přeinstalovaly myčku na pomalý program,dříve vždy ta se kterou jsem pracovala odcházela v 15.00 teď už ve 13.30-14.00.Christa onemocněla,tak mi Michi řekla,že musím každý den zamést celou restauraci,do toho přišel přitel domů naštvaný s tím,že mu tvrdím,že jsem vegetariánka,ale kuřecí řízek je přeci maso,což mi několikrát ironicky zopakoval.Tak jsem se narovinu zeptala co se zase děje v Merkuru a chtěla vědět,kdo o mě roznáší lži,ale nechtěl se o tom bavit.Byla jsem na pokraji kolapsu a spala zhruba 5 hodin denně,tedy pokud jsem si dala víno,které mi jako jediné začalo pomáhat.

Jednu lednovou sobotu přibyla poslední kapka.V sobotu jsme byly na nádobí od rána vždy dvě,protože chodilo hodně lidí na snídaně,ale tentokrát jsem na to byla sama.Restaurace se plnila,já přestávala stíhat,tak jsem se šla Michi zeptat,kdo půjde pracovat se mnou.Odpověděla že nemá nikoho koho by ke mě dala.Tak jsem kmitala,ostatní mě pobaveně sledovaly a já si uvědomila,že už dál nemůžu.Šla jsem opět za Michi a řekla jí,že v pondělí podám výpověď.Poslala ke mě Andreu,ale já už jsem byla rozhodnutá.V pondělí jsem podala výpověď a Michi mi řekla,že budu v práci do konce týdne a pak si vyberu dovolenou.Když jsem viděla kolik jí mám napsané,bylo mi jasné,že je to ta za minulý rok o které mi dříve tvrdila,že na ni nemám nárok,ale mě už to bylo jedno.Tak přešel týden,já si konečně oddychla a začala si hledat novou práci

Autor: Ilona Rousková | karma: 9.40 | přečteno: 1109 ×
Poslední články autora