Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak jsem skončila na psychiatrii 2

1. 08. 2013 20:13:00
Toto je doufám poslední blog popisující moji práci v Merkuru a následující události,které vygradovali před dvěma týdny 17.7

Celou noc jsem přemýšlela o tom co mám dělat a ráno na přítele uhodila s tím,že zavolám policii.Tvrdil sice,že v kuchyni nic není,ale vypadal vyděšeně.Šel do ložnice,rychle se oblékl,vzal psa a odešel.Zachvátila mě panika čeho všeho je schopen a zavolala jsem policii.Když přijeli,tak jsem se jim vše snažila říct,ale šly na mě mdloby,tak zavolali sanitku.Ten jeden se mě zeptal,proč by můj přítel do kuchyně kameru a odposlouchávací zařízení dával,tak jsem řekla,že proto aby věděl co dělám.Na to mi nelogicky odpověděl,že to přece nepotřebuje,když je doma.Tak jsem řekla,že pořád doma není a že mám určitě něco i v autě,protože ví o všem co dělám.Přijeli doktoři podívali se na mě a řekli,že mě odvezou do nemocnice.To jsem ale odmítla s tím,že pokud odjedu tak přítel zničí všechny důkazy.Poté co mě policisté ubezpečili,že zavolají techniky na vyhledávání těchto zařízení jsem odjela a přítel s nimi zůstal sám.

Po vyšetření v nemocnici mě převezli na psychiatrii,protože jsem na tom byla opravdu špatně,měla jsem záchvaty paniky a omdlévala jsem,s tím,že až policie zařízení najde a přítel se odstěhuje tak se vrátím domů.Po dvou dnech bez hygienických potřeb,kdy jsem si nemohla vyčistit zuby,neměla se čím umýt a navíc jsem dostala menstruaci a musela jsem si půjčit dámské hygienické potřeby od ostatních,jsem příteli napsala co vše potřebuji a ať mi to přiveze.Když druhý den přijel,tak jsem se okamžitě zeptala,jestli policie už něco zjistila,ale on neodpověděl.Tak jsem se zeptala jestli přijeli technici,on mi opět nechtěl odpovědět a až na mé naléhání mi řekl že ne.V ten okamžik jsem cítila obrovskou bezmoc a rozhodla se tam zůstat.Několikrát přijel,zeptal se kdy půjdu domů,ale vždy jsem mu odpověděla,že se domů nevrátím,protože z něj mám strach.Teprve když mi řekl,že mu mám říct den kdy půjdu domu s tím,že v ten samý den se odstěhuje,jsem se rozhodla vrátit.Tak jsem mu napsala kdy odcházím,on přijel,odvezl mě domů a zůstal.

Několikrát jsem se ptala,kdy se odstěhuje,ale on mi vždy odpověděl,že až si něco najde.Sice jsem se snažila normálně fungovat,ale bylo mi opět čím dál tím hůř.Špatně jsem spala,zvracela jsem a nevěděla jak ho donutit aby se odstěhoval.Přemýšlela jsem co dělat a napadlo mě jediné možné řešení.Když přijel z práce nechala jsem zevnitř v zámku klíč,aby nemohl odemknout a přes okno mu řekla,že ho domů nepustím a ať odjede.Hodil mi na parapet svůj klíč a odjel.Pak napsal,že chce jít v neděli na procházku s naším psem a vzít si své věci.Tak přijel,vzal si část svých věcí,šel na procházku se psem a odjel.Tak to šlo zhruba měsíc,když jsem potkala v Hollabrunnu bývalou kolegyni z Merkuru.

Povídaly jsme si a já se rozhodla,že se zeptám na jednu věc co mě napadla v nemocnici a to jestli bylo v místnosti,kde se mylo nádobí odposlouchávací zařízení a kamera.Ona se zarazila,ale pak mi to potvrdila s tím,že je tam nechal oblastní šéf nainstalovat v prosinci.Tak jsem se ještě zeptala i když jsem už dopředu znala odpověď,jestli o tom věděly ostatní a ona mi řekla že ano.Okamžitě jsem si vzpoměla na to jak jsem se v lednu,tehdy ještě přítele ptala,jestli přes to,že jsem sama podala výpověď mě můžou vyhodit na hodinu,protože z chování ostatních jsem jasně viděla a cítila,že pořád ještě doufají,že udělám chybu.On mi tenkrát odpověděl že ne,ale já jsem si tím nebyla až tak jista.

Tak uběhli další dva měsíce,kdy bývalý přítel přijížděl jednou týdně za psem a já jsem chodila do práce v ČR.Vzhledem k tomu,že jsem měla úvazek pouze na 5.30 hodin denně jsem čím dál tím víc přemýšlela,že si opět najdu něco v Rakousku.Hledala jsem na internetu inzeráty,na dva odepsala e-mailem,když mě ve Znojmě zastavil německy mluvící muž a řekl mi,že pokud půjdu pracovat do Rakouska,nebo budu někde vyprávět o tom co bylo v Merkuru,dají na internet videa,která u mě doma pořídili,mají jich velkou zásobu a vůbec na nich nevypadám dobře a ať si dám pozor,protože o mě vědí všechno.Byla jsem v šoku a nezmohla se na slovo.

Teď přemýšlím o tom,proč to všechno zašlo tak daleko a proč mi nechtějí dát pokoj.Je to pro to co vím a mají strach,že o tom budu mluvit,nebo si myslí,že vím něco víc?Nedokáži si na to odpovědět.

Autor: Ilona Rousková | čtvrtek 1.8.2013 20:13 | karma článku: 10.20 | přečteno: 1454x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 614 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 394 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1185
Doufej ve spravedlnost,ale buď připraven i na bezpráví


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.