Ilona Rousková

Tak jsem skončila na psychiatrii 2

1. 08. 2013 20:13:00
Toto je doufám poslední blog popisující moji práci v Merkuru a následující události,které vygradovali před dvěma týdny 17.7

Celou noc jsem přemýšlela o tom co mám dělat a ráno na přítele uhodila s tím,že zavolám policii.Tvrdil sice,že v kuchyni nic není,ale vypadal vyděšeně.Šel do ložnice,rychle se oblékl,vzal psa a odešel.Zachvátila mě panika čeho všeho je schopen a zavolala jsem policii.Když přijeli,tak jsem se jim vše snažila říct,ale šly na mě mdloby,tak zavolali sanitku.Ten jeden se mě zeptal,proč by můj přítel do kuchyně kameru a odposlouchávací zařízení dával,tak jsem řekla,že proto aby věděl co dělám.Na to mi nelogicky odpověděl,že to přece nepotřebuje,když je doma.Tak jsem řekla,že pořád doma není a že mám určitě něco i v autě,protože ví o všem co dělám.Přijeli doktoři podívali se na mě a řekli,že mě odvezou do nemocnice.To jsem ale odmítla s tím,že pokud odjedu tak přítel zničí všechny důkazy.Poté co mě policisté ubezpečili,že zavolají techniky na vyhledávání těchto zařízení jsem odjela a přítel s nimi zůstal sám.

Po vyšetření v nemocnici mě převezli na psychiatrii,protože jsem na tom byla opravdu špatně,měla jsem záchvaty paniky a omdlévala jsem,s tím,že až policie zařízení najde a přítel se odstěhuje tak se vrátím domů.Po dvou dnech bez hygienických potřeb,kdy jsem si nemohla vyčistit zuby,neměla se čím umýt a navíc jsem dostala menstruaci a musela jsem si půjčit dámské hygienické potřeby od ostatních,jsem příteli napsala co vše potřebuji a ať mi to přiveze.Když druhý den přijel,tak jsem se okamžitě zeptala,jestli policie už něco zjistila,ale on neodpověděl.Tak jsem se zeptala jestli přijeli technici,on mi opět nechtěl odpovědět a až na mé naléhání mi řekl že ne.V ten okamžik jsem cítila obrovskou bezmoc a rozhodla se tam zůstat.Několikrát přijel,zeptal se kdy půjdu domů,ale vždy jsem mu odpověděla,že se domů nevrátím,protože z něj mám strach.Teprve když mi řekl,že mu mám říct den kdy půjdu domu s tím,že v ten samý den se odstěhuje,jsem se rozhodla vrátit.Tak jsem mu napsala kdy odcházím,on přijel,odvezl mě domů a zůstal.

Několikrát jsem se ptala,kdy se odstěhuje,ale on mi vždy odpověděl,že až si něco najde.Sice jsem se snažila normálně fungovat,ale bylo mi opět čím dál tím hůř.Špatně jsem spala,zvracela jsem a nevěděla jak ho donutit aby se odstěhoval.Přemýšlela jsem co dělat a napadlo mě jediné možné řešení.Když přijel z práce nechala jsem zevnitř v zámku klíč,aby nemohl odemknout a přes okno mu řekla,že ho domů nepustím a ať odjede.Hodil mi na parapet svůj klíč a odjel.Pak napsal,že chce jít v neděli na procházku s naším psem a vzít si své věci.Tak přijel,vzal si část svých věcí,šel na procházku se psem a odjel.Tak to šlo zhruba měsíc,když jsem potkala v Hollabrunnu bývalou kolegyni z Merkuru.

Povídaly jsme si a já se rozhodla,že se zeptám na jednu věc co mě napadla v nemocnici a to jestli bylo v místnosti,kde se mylo nádobí odposlouchávací zařízení a kamera.Ona se zarazila,ale pak mi to potvrdila s tím,že je tam nechal oblastní šéf nainstalovat v prosinci.Tak jsem se ještě zeptala i když jsem už dopředu znala odpověď,jestli o tom věděly ostatní a ona mi řekla že ano.Okamžitě jsem si vzpoměla na to jak jsem se v lednu,tehdy ještě přítele ptala,jestli přes to,že jsem sama podala výpověď mě můžou vyhodit na hodinu,protože z chování ostatních jsem jasně viděla a cítila,že pořád ještě doufají,že udělám chybu.On mi tenkrát odpověděl že ne,ale já jsem si tím nebyla až tak jista.

Tak uběhli další dva měsíce,kdy bývalý přítel přijížděl jednou týdně za psem a já jsem chodila do práce v ČR.Vzhledem k tomu,že jsem měla úvazek pouze na 5.30 hodin denně jsem čím dál tím víc přemýšlela,že si opět najdu něco v Rakousku.Hledala jsem na internetu inzeráty,na dva odepsala e-mailem,když mě ve Znojmě zastavil německy mluvící muž a řekl mi,že pokud půjdu pracovat do Rakouska,nebo budu někde vyprávět o tom co bylo v Merkuru,dají na internet videa,která u mě doma pořídili,mají jich velkou zásobu a vůbec na nich nevypadám dobře a ať si dám pozor,protože o mě vědí všechno.Byla jsem v šoku a nezmohla se na slovo.

Teď přemýšlím o tom,proč to všechno zašlo tak daleko a proč mi nechtějí dát pokoj.Je to pro to co vím a mají strach,že o tom budu mluvit,nebo si myslí,že vím něco víc?Nedokáži si na to odpovědět.

Autor: Ilona Rousková | karma: 10.55 | přečteno: 1508 ×
Poslední články autora