Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsem blázen,jen jsem dost vnímavá 1

31. 12. 2013 13:13:13
Tímto blogem dost riskuji,ale je to pro mě jedna z mála možností zbavit se těch,co se mě rozhodli dostat na psychiatrii,nebo na hřbitov

V polovině srpna jsem nastoupila do nové práce na Hatích do oddělení doutníků.Ve stejnou dobu přijali na protisměnu ještě jednoho prodavače,abychom posílili stávající tým.Mě dali k Lubošovi a Lukáš šel pracovat se Zbyňkem.Po těžkých začátcích,kdy jsem se musela naučit rozeznávat zhruba 200 doutníků a doutníčků,jsem byla opravdu šťastná,že jsem takovou práci našla.S Lubošem jsem si ze začátku celkem rozuměla i když to s prací zrovna moc nepřeháněl,což mi potvrdily i kolegyně z jiných úseků.Zhruba po měsíci se ale jeho chování změnilo.Několikrát jsem zaslechla,že práci,kterou jsem udělala já vydává za to,že ji udělal on,nebo že jsme ji udělali společně,přestože jeho podíl byl někdy pouze 10%.Navíc začal před ostatními dávat najevo,že má strach,aby vyšla kasa a opravdu se párkrát stalo,že nám v kase pár centů chybělo,nebo přebývalo.V tu dobu si se mnou Lukáš potřeboval prohodit směnu,protože,jak jsem se doslechla studoval dálkově vysokou školu a navíc se staral o svoji detektivní agenturu.Po jednom pracovním dni se Zbyňkem jsem byla nadšená,protože byl v pohodě a opravdu pracoval,takže jsem mu narovinu řekla,že bych raději pracovala s ním.

Po dalším cca měsíci jsme se připravovali na inventuru a Luboš mi zadal sepsat všechny vystavené věci na prodejně i v šuplících,což byla spousta drobností a sám si vzal sklad doutníků,kde jsou celé krabice a logicky to jde rychleji.Navíc jsem u toho musela i prodávat.Na konci směny mě zkritizoval,řekl co všechno musím druhý den ještě stihnout a šli jsme počítat kasu.Při cestě do kanceláře,která je v přízemí protočil oči k pracovníkovi ostrahy a řekl,že doufá,že kasa vyjde,což o chvilku později zopakoval i před kolegyněmi na kasách u východu.Nechápala jsem o co mu jde a rozhodla se stavit za Zbyňkem až bude v práci.Když jsem vše Zbyňkovi řekla,tak byl překvapený a řekl mi,že vůbec nepočítal s tím,že s inventurou začneme a ať jsem v klidu,že to o víkendu s Lukášem dodělají a v pondělí večer přijedou abychom to vše zanesli do sestav.V pondělí dopoledne přišla kolegyně z přízemí na výpomoc.Šla za Lubošem do Humidoru sepisovat doutníky a já jsem na prodejně prodávala a ve volných chvílích pracovala na těch sestavách.Večer přijeli kluci a po rozhovoru Zbyňka s Lubošem šel Zbyněk pracovat se mnou a Lukáš s Lubošem.Zhruba o půlnoci,když jsme se blížili ke konci mi Zbyněk řekl ať jedu domů,že to s Lukášem dodělají a protože byl Luboš už pryč a já jsem musela druhý den opět do práce,jsem odjela.Ráno,když jsem se připravovala jsem nemohla najít telefon ,ale vzhledem k tomu,že jsem vstala pozdě a spěchala jsem,jsem to vzdala a odjela bez něho.Po příchodu do práce jsem zjistila,že jsem ho zapoměla tam.

Několik dnů nato přišla vedoucí Míla a oznámila mi,že si s Lukášem prohodíme směny.Byla jsem ráda,takže jsem se ani neptala proč.Dostala jsem nový plán,kde jsem měla část směn s Lubošem a část se Zbyňkem,aby mi vycházely odpracované hodiny s tím,že od dalšího měsíce budu pracovat už jen se Zbyňkem.Začala jsem se seznamovat s novými kolegyněmi na Zbyňkově směně a všímala si změny chování těch na Lubošově,ale neřešila jsem to,protože se konec měsíce blížil.Za krátkou dobu ale přišel zvrat,kdy mi Míla oznámila,že Lukáše propustili a já budu pracovat o víkendech střídavě se Zbyňkem a s Lubošem a k tomu dostanu ještě pár dnů,abych měla odpracované hodiny.Viděla jsem,že je dost lidí na Lubošově směně zklamaných,ignorovali mě a z některých čišelo až nepřátelství.Po zhruba dvou týdnech,kdy se to nelepšilo a navíc se na mě řekla bych rozpačitě,ale nadále přátelsky tvářili ti na Zbyňkově,jsem začala přemýšlet co se děje.V práci jsem nikomu nic špatného neudělala,ani neřekla,pracovala jsem,neflákala jsm se.V osobním životě jsem pouze pravidelně dojížděla do Břežan,kde už skoro rok pracuji jako dobrovolník,občas si s někým zašla na kávu,pizzu,nebo do hospody,s nikým žádný konflikt neměla,takže mě nikdo nemohl pomluvit,tím spíš,že jen kamarád Jirka věděl,že pracuji v doutnících,ostatním jsem jen řekla,že pracuji na Hatích.

Poté co se v práci začaly nálady lidí střídat ze dne na den jsem si musela připustit,že s nimi někdo manipuluje a poznávala jsem v tom jasný "rukopis Merkuru" a dostala jsem strach,že se na mě přilepil psychopat.Vždyť kdo jiný dokáže rok někomu zasahovat do života a pronásledovat ho,potom mě napadli ti (pravděpodobně to jsou psychopati)co mi domů a do auta nasadili s přispěním mého bývalého přítele odposlechy a kamery.Sice jsem nechápala přes koho a jak by se do mojí nové práce dostali,ale uvědomila jsem si,že to pro ně není problém.Tenkrát v Merkuru jsem jen kolegyním řekla,že můj přítel pracuje jako projektový poradce v Baumaxu ve Vídni a oni si ho našli a dostali se k němu.Dostala jsem strach,co na mě chystají,napadla mě krádež,nebo manko a rozhodla se skončit a jít pracovat někam do fabriky,kam by se nedostali.Doma jsem ale zjistila,že mi tříměsíční zkušební doba zkončila a tím pádem budu muset v práci zůstat až do konce roku kdy mi končí smlouva.Pročítala jsem inzeráty na internetu,dál chodila do práce,šla na dva pohovory a protože jsem si už byla jistá,že je to někdo z Merkuru a tím pádem jsou odposlechy u mě doma i v autě pořád aktivní a e-mail a rakouský telefon mají také pod kontrolou,jsem si na procházky se psem brala nový telefon z bazaru s novou kartou,které jsem si pořídila zhruba před sedmi měsíci a vše vyřizovala venku.Dávala jsem si víc pozor a začala si všímat,že mě sledují,ať už autem,po nákupech,na kávě,nebo pizze s kamarádama a přemýšlela,kdo má tolik peněz aby si mohl dovolit to vše zaplatit a zároveň kontakty a nechutné praktiky,které mu umožní vecpat se mi do práce.

Myslím si,že to organizuje ten oblastní šéf z Merkuru,ale kdo to platí opravdu nevím.Pokračování zítra.

Autor: Ilona Rousková | úterý 31.12.2013 13:13 | karma článku: 5.78 | přečteno: 910x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 253 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 16.67 | Přečteno: 614 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 394 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1185
Doufej ve spravedlnost,ale buď připraven i na bezpráví


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.